neděle 6. srpna 2017

Nic


Tak a mame to za sebou. V krku mam obri knedlik, jako bych chtela hrozne moc neco rict, ale nejde to vyslovit. Tohle "nic", ktery vzniklo mezi nami je ta nejhorsi vzpominka na to vsechno, co bylo. Je to prohra, prohrali jsme oba. A ted se nemuzeme podivat tomu druhymu do oci. Nemuzeme na nej promluvit. Citime jen hnusny, neprijemny nic a matne si vybavujeme to vsechno, co v nas bylo. Takhle se projevuje laska, ktera umrela? Je to ten nejsmutnejsi pocit, nejzvlastnejsi cerna dira v mym srdci, hluboka az do vesmiru. Az tam, kde tehdy byla nase laska. Mame to za sebou.

úterý 2. května 2017

Děkuju




Chumlám se v mojí nový posteli, v novém městě, v novém bytě a roluju si svůj starý blog. Spousta slov, která možná někomu nic neříkají, ale mně vracejí a opět vyvolávají spoustu pocitů. Je tady kus mě, kus toho, co bylo. Kus toho, co vždy bude zahrabaný někde uvnitř mě.
Změnilo se toho šíleně. Začalo to stěhováním do Prahy, novou školou, poznáváním nových lidí. Vlastně ani nevím, co chci psát. Jediný, co doopravdy vím, že tenhle článek je poslední. Proč? Protože je to uzavřená kapitola mého života, kapitola, která mi dala nejvíc co mohla. "Škola života", která vám sundá růžový brýle a ukáže vám, že život neni rozhodně procházka tulipánovým sadem.
Ale jedna věc je důležitá. Dá vám to nejcennější - lekci. A vzpomínky. Vím, že všechno, co se stalo, se stát mělo. Ale je hrozně důležitý minulost uložit do tý nejskrytější komůrky ve vás, poděkovat jí, být jí vděční. Ale nechat jí tam a žít život, takový, jaký chcete. Přijmout nový příležitosti, najít krásu v přítomnosti. Já našla. A děkuju za ní, převelice. Chci si jí vážit, chci jí. 

Takže moje poslední slova na tomto blogu budou jasný - děkuju. Tobě, osudu, světu, vesmíru. Děkuju.

čtvrtek 10. listopadu 2016

Autumn again













A i když už si sem nevylévám srdíčko, přeci jenom to někdo čte. Někomu na mě záleží.....ale beztak jsi šmírák Dáňo. 

pátek 1. ledna 2016

2016

















Už se to všechno táhne nějak dlouho. Už několik let píšu tento blog, už několik let se trápím kvůli jednomu člověku, už několik let si šlapu po štěstí. A kdy jindy si člověk může uvědomit takové věci než právě na Nový rok? :) Všechna ta melancholie se mísí s novou nadějí a novými začátky. Je to sice jen číslo v kalendáři, ale i tak to na mě má nějaký zvláštní účinek, který mě nutí se zamyslet nad tím, jak věci jsou a jak by asi být neměly. A jednou z nich je rozhodně jít konečně dál svou cestou a nečekat na zázrak, který nepřijde. Lidi se nemění a někdy už ani snižování nároků nepomůže, protože si uvědomíte, že jste dávno hluboko pod tou hranicí. A co pak? Pak už jen asi to překousnout, znovu obrečet "konec", ale víc síly vynaložit do něčeho nového, co jednou začně mít třeba mnohem větší smysl, než člověk, co vás má údajně rád, ale vlastně mu na vás vůbec nezáleží. A slova už to jen těžko dokážou, když chování se s tím absolutně neztotožňují. Jo, co je víc, než láska. No, možná vy sami. Proto by se měl člověk možná zamyslet, jestli to co dělá, je pro něj to nejlepší, nebo jestli ho to nežere za živa. A jestli jo? Tak pryč s tím, dokud máte ještě větší část těla :) Bude se vám totiž hodit, až budete chtít okouzlit nějakýho fešáka v tramvaji.
Hodně štěstí všem a roku 2016, buď na nás nejhodnější! Deniska

středa 2. prosince 2015

Baby, it's cold outside




















Chladný čerstvý vzduch, svítící hvězda vedle mojí postele, kakao. To jsou věci, které mi nejvíc připomnají začínající zimu. Nejprve jsem se na ní po teplém létě skoro netěšila, ale teď mi je vážně příjemně. Začínám se dostávat do předvánoční nálady a všechno co mě obklopuje mi zlepšuje náladu. A v celé té euforii jsem upekla už několik várek perníčků, ze kterých vyrábím dárky k Vánocům, přemýšlím, že udělám návod na blog, abych vás mohla třeba trochu inspirovat :)
Taky na vás podzim a začínající zima působí tak romanticky? Co je víc, než se chumlat pod dekou, když venku sněží :) No. Třeba taková rtěnka od Macu, hihi. Těším se, až odjedu na chatu na hory, kde se pořádně zkoulujem, zalezeme do sauny a budeme si užívat povánoční čas a zvláštní pocit z konců a nových začátků. Je to vždycky takový zvlátní pocit, že jde všechno změnit a bude vše jinak, přitom se změní pouze čísla...nebo?

úterý 17. listopadu 2015

Autumn feelings

















Tenhle podzim je to jiný. Nevím čím to je, ale působí na mě víc pozitivně než negativně. A to je co říct, po těch dvou předešlých. Ale o tom se bavit nebudeme :) Je to sluníčkem, ale i vidinou konců a nových začátků. Teď mám na mysli, že už jen měsíc a kousek a máme tu konec roku 2015. A blíží se rok 2016, kdy mě čeká velká spousta změn, dalo by se říct, že se můj život otočí o spoustu stupňů. Nejvíce nabité mám jaro, kdy toho musím zmáknout vážně hodně, ale neskutečně se na to těším. Ať už to všechno dopadne jakkoliv, bude to změna, a tu já potřebuju jako sůl! Tak změnám zdar a nečekejte na šťastné konce, udělejte šťastnou cestu k nim :) Deniska